Zootoca vivipara

čeleď Lacertidae

rod Zootoca

Malá ještěrka dorůstající nejvýše 15 cm, hnědým zbarvením s černými skvrnkami připomínající samice ještěrky obecné, ale odlišující se od ní ocasem výrazněji se zužujícím až ve 2. třetině délky. Na rozdíl od ještěrky obecné je také štíhlejší a postrádá nápadný pohlavní dimorfismus.

Tělo obou pohlaví je hnědé s tmavými i světlými skvrnami, které mohou na světlém hřbetě splývat do podélného pruhu. Tmavší boční strana těla je od hřbetu oddělena světlejším pruhem.

Samce od samic lze rozlišit při bližším ohledání podle naoranžovělého zbarvení břicha.

Ještěrka živorodá díky svému přizpůsobení extrémním podmínkám obývá nejsevernější areál ze všech druhů, vyskytuje se od Pyrenejí a severního Španělska po Mongolsko, na severu obývá Velkou Británii a celou Skandinávii a na jihu sahá areál do Pádské nížiny v Itálii a na jih Srbska a Bulharska.

V našich podmínkách ještěrky obývají především řídké lesy a jejich okraje ve vyšších polohách, v horách se mohou zdržovat v okolí rašelinišť a na jiných vlhkých místech. Nalezneme je však i v nížinách, kde obývají rákosiny při březích rybníků a v nebezpečí se často i potápí.

K páření u nás dochází zhruba v květnu a samice rodí obvykle 4-10 mláďat, které se ihned klubou z vaječných obalů. V jižních oblastech ale dochází i k nakladení vajec a mláďata se líhnou až za několik dnů.

Vejcoživorodost je důležitou podmínkou pro obsazení severních oblastí, kde by bylo velice obtížné najít pro snůšku místo dostatečně dlouho chráněné před chladem. Podobné přizpůsobení můžeme pozorovat u zmije obecné, která s ještěrkou živorodou sdílí velkou část areálu a je jedním z jejích hlavních nepřátel.