Itálie

Na letošní rok rodiče naplánovali dovolenou v Itálii, konkrétně na ostrově Elba v městečku Capoliveri. Konečně se, alespoň na dva týdny, vrátím do „mé země“, kolébky evropské civilizace a snad jednou země mého budoucího bydliště.

Před odjezdem jsem se začal pečlivě připravovat. Kolega Jiří Skalička mi daroval vodotěsný fotoaparát na jedno použití, který jsem si původně chtěl sám zakoupit. Sice už měl dva roky prošlé datum „spotřeby“, ale pracovnice Fotografie, kterou jsem pro jistotu navštívil, mě ujistila, že pokud nebyl skladován v horku a na slunci, neměl by s ním být problém. Při té příležitosti jsem si vzal dvě igelitky plné prázdných filmovek. Už mi nehrozí problémy s nedostatkem místa na odchycené živočichy alespoň na dva roky dopředu.

Samozřejmě jsem si nachystal mou starou dobrou zrcadlovku Praktica, potápěčské brýle, nafukovací člun Helios a loveckou výbavu. Vzhledem k získané fotografické výbavě jsem se rozhodl věnovat více času fotografování, především pod vodou. Chystal jsem se hlavně na mořské korýše. Naše „lovecká“ dovolená by samozřejmě nebyla plnohodnotná bez rodiny Vavrysovy, s mužskou částí významně přispívající k levnému získávání ryb při našich výpravách do pobřežních vod. Letos jsme se opět vybavili na noční pozorování (případně lov) ryb, které pro mě bylo vloni v Chorvatsku jedním z největších zážitků.

Přes všechny přípravné práce a dostatečné zásoby filmovek se dovolená po entomologické stránce příliš nevyvedla. Naproti tomu úlovky z moře překonaly mé očekávání. V následujícím textu popisuji obsáhleji pouze ty druhy, se kterými jsem se dříve nesetkal, tzn. druhy, které na stránkách ještě nejsou popsány. O dalších druzích si můžete přečíst především v článku „Chorvatsko 2003“ a dále v článcích „Chorvatsko 2002“ v této sekci a „Lov“ v sekci „Hlavonožci“.

Narozdíl od minulých let jsme v prvních dnech střídali různé pláže, abychom poznali co největší část pobřeží ostrova. Jako nejlepší se ukázala pláž Innamorata poblíž Capoliveri. Naproti pláže leží ostrůvky Gemini oddělené mělkou zátokou přehrazenou velkými kameny, po kterých se dá s trochou štěstí suchou nohou přeskákat z jednoho ostrova na druhý. Strávili jsme na ní první den a nakonec i tři poslední. Při prvních výpravách podél skal jsme objevili většinu druhů, se kterými jsme se setkávali i dále. Mezi skalami jsme narazili na několik různě velkých a zbarvených murén. Nikdy jsem však nestačil dostatečně rychle doplavat s fotoaparátem.

Další výpravy směřovaly směrem ke komerční pláži. Dno bylo písčité, bez kamenů. Objevili jsme mnoho kambalek středomořských (navíc se snadno lovily, takže se staly součástí naší poslední večeře). Plavali nade dnem a občas podnikali výpady na hejna malých rybek proplouvajících nad nimi. V nebezpečí zavlní ploutvemi na okrajích těla (hřbetní, břišní, řitní) a zahrabou se do písku.

Občas jsme nacházeli ostnatce velké, ryby žijící v písčitém dně podél pláží celého středomoří. Po většinu dne bývají zahrabaní v písku, ze kterého jim vyčnívají jen oči. Může se stát, že na zahrabaného ostnatce šlápne koupající se člověk, pro tento případ je ryba vyzbrojena jedovými žlázami ústícími na špičce tvrdých paprsků první hřbetní ploutve a na trnech na skřelích. Poranění o trn menšího ostnatce je silně bolestivé. Bolest přetrvává mnoho hodin a rozlévá se do okolí rány. Velký jedinec způsobí ještě nepříjemnější potíže, s tím ale naštěstí zkušenosti nemáme.

V ohrožení se ostnatec zahrabává do písku vlněním těla. Zahrabe se během několika vteřin bez zanechání jakýchkoli nápadných sto po své předchozí přítomnosti. Pokud je ze svého písečného útočiště vyhnán, zahrabe se ještě několikrát na jiném místě. Neodradí-li však predátora (například turistu s harpunou), je schopen překvapivě rychle odplavat z dohledu.

Na další pláži jsme očekávali také dobré úlovky. Nejprve jsem ulovil na rybářský prut malého kněžíka duhového, pak jsem se potopil spolu s Johanem Vavrysem a harpunou. Na písčině jsme ulovili sépii. Vydali jsme se obeplout blízký ostrůvek. Skály byly porostlé jednobuněčnými řasami Acetabularia acetabulum, vypadajícími jako bílé deštníčky, přes svou jednobuněčnost dorůstající průměru okolo 1 cm a výšky stopky asi 4 cm.

Mezi kameny proplouvali, z předchozích dovolených nám známí, pyskouni a kněžíci (hojní byli i kněžíci paví - Thalassoma pavo - se kterými jsme se v Chorvatsku nesetkávali). Na některých místech s množstvím úkrytů dorůstali pyskouni duhoví (Symphodus tinca) i více než 25 cm. Z dalších pyskounů jsme pozorovali pyskouna tmavého (Labrus merula), pyskouna dlouhonosého (Symphodus rostratus) a další méně nápadné druhy.

Na písčinách se vlnily rozsáhlé porosty posidonie, která poskytovala úkryt mnoha druhům ryb. Poblíž skal na holé písčině jsme našli chobotnici (Octopus vulgaris) ukrývající se pod kusem kůry.

Na zpáteční cestě z pláže jsme se zastavili v Marina di Campo a navštívili tamější akvárium. Nádrže byly plné velkých murén, kaniců a dalších zajímavých středomořských ryb. Rozsáhlá byla expozice korýšů v malých akváriích s kraby rodu Inachus, velkými poustevníčky a dalšími druhy krabů. Ve větších akváriích jsme viděli velké langusty (Palinuridae), listorožce (Scyllaridae) a kraby Maja squinado.

Další den jsme se vydali na západní pobřeží ostrova k vraku lodi. Trosky ležely 12 metrů hluboko, ale nejvyšší části trupu sahaly asi dva metry pod hladinu. Chvíli jsme pozorovali ryby a pak jsme se vydali na skalnatý ostrůvek (snad Scoglio Ogliera nebo nějak podobně) hledat kraby. Nejhojnějším krabem skalnatého pobřeží je pravděpodobně Pachygrapsus marmoratus. Má plochý hranatý krunýř s hladkým mramorovaným povrchem a malá klepeta. Pobíhá po skalách nad vodou i v malých jezírcích v příbojové zóně. Mladí jedinci obsazují téměř všechny dostupné skalní štěrbiny.

Dalším nápadným druhem kraba obývajícího příbojovou zónu je Eriphia verrucosa, velký krab s neuvěřitelně silnými klepety. Přední část těla i klepeta jsou poseta mnoha trny na kterých se usazují různé řasy. Tito krabi obývají špatně přístupné štěrbiny odpovídající jejich velikosti, pokud možno hluboké. Narozdíl od předchozího druhu tito krabi v nebezpečí úkryt neopouští, ale nastaví nepříteli svá mohutná klepeta. Mimo úkryt přes den příliš často nevylézají.

Při dalších ponorech se šnorchlem jsem se již k vraku nepřibližoval abych se vyhnul turistům. Obrátil jsem svou pozornost na skaliska poblíž. Kromě ryb pozorovaných už na předchozích plážích jsem uviděl něco, co podle svých tělesných proporcí mohlo být mládětem některého z velkých kaniců rodu Epinephelus.

Dalším námi zvoleným místem k opalování a potápění byla rozsáhlá štěrková pláž poblíž malého ostrůvku. Hned po vstupu do vody jsme zjistili že vizuální atraktivita pláže vyvolaná malým množstvím opalujících se turistů je zřejmě důsledkem výskytu medúz. Zatím se mi je nepodařilo určit, ale protože se podobaly slušně jedovaté talířovce svítivé (Pelagia noctiluca), raději jsme se jim vyhýbali. Podél pláže se opět rozkládaly porosty posidonie.

Nejprve jsme se vydali nalovit kraby. Jezírka mezi skalami naznačovala, že v nich budu moci najít zajímavé korýše. Dříve jsem se však vydal do vody. Kromě běžných ryb jsem uviděl mou první malou murénu. Poblíž mě jeden z lovců ulovil dvě chobotnice. Na nás už nic nezbylo a vrátili jsme se bez úlovku. Při návratu jsem si všiml velké rozevřené lastury na rozhraní písku s porostem posidonie. Nález jsem zkonzultoval s ostatními a s knihou Co žije ve středozemním moři? a po zjištění, že mlž je jedlý jsem se pro ni vrátil a vytáhl ji na břeh. Byla to kyjovka rodu Pinna (snad k.šupinatá - P.nobilis). Vzhledem k její velikosti - okolo 30 cm - jsem očekával i přítomnost nějakého druhu komenzálních korýšů.

Vrátil jsem se k jezírkům mezi skalami. Bratr mi nahlásil výskyt krevety čističe Lysmata seticaudata. Na ohlášeném místě jsem jednoho jedince chytil, a protože zde byly hojné i další krevety (k.prosvítavá - Palaemon elegans), prohraboval jsem kameny a snažil se najít jedince vhodného pro formaldehydový preparát. Nacházel jsem však jen dospělé samice s vajíčky, které jsem nechtěl zabíjet. Pod jedním z kamínků jsem zpozoroval pohyb a když jsem rozhrnul štěrk, rozeběhli se na všechny strany malí krabi. Jejich neobvyklý vzhled mě donutil setrvat na místě o něco déle a jednoho z nich odchytit. Jak jsem si později, při prozkoumávání úlovků, všimnul, nejednalo se o pravého kraba, ale o příslušníka infrařádu Anomura, druh Pisidia longicornis. Tito krabi jsou údajně hojní, ale jak jsem si sám ověřil značně nenápadní. Mezi jejich nejvýraznější zvláštnosti patří dlouhá tykadla a nápadná klepeta. V nádobě, ve které jsem Pisidia převážel jsem pozoroval něco podobného, co provozují mé sladkovodní krevety které chovám doma - krab mával ve vodě jakýmisi vějířky nesenými snad maxilipedy 3. páru (viz animace, otevře se po kliknutí na odpovídající obrázek). Důležitým určovacím znakem pro odlišení tohoto rodu od některých podobně vypadajících pravých krabů jsou kromě dlouhých tykadel i redukované končetiny posledního páru (ty, které na fotografii nevidíte :) -ve skutečnosti jsou skryty pod tělem (a to tak dobře, že je neuvidíte ani na fotografii spodní strany kraba :) ).

Po návratu do kempu jsem „rozebral“ kyjovku a dostal z ní ven dva garnáty Pontonia pinnophylax - samce i samici s vajíčky. Vzhled těchto garnátů je značně atypický. Jsou robustnější než jejich příbuzní, nejsou z boku zploštělí a přes velikost pouhých 4 cm mají (zvláště samci) velmi silná klepeta na druhém páru hrudních končetin (špičatými konci mi bez potíží procvakli kůži na ruce). U obou pohlaví je jedno z nich zvětšené. Malá ochlupená klepítka jsou i na prvním páru končetin. Celkovým vzhledem vzdáleně připomínají humra nebo raka. Destičky kryjící zadečkové články samic na bocích výrazně přesahují zadeček a tvoří jakýsi ochranný kryt na vajíčka.

Na další pláži jsme nenašli mnoho zajímavých ryb. Pozoroval jsem pouze hlaváče pochutnávajícího si na mrtvém slizounovi a dalšího mladého kanice některého velkého druhu. Vydal jsem se tedy opět na krevety. V jednom z jezírek jsem nalezl hejno vidlonožců. Při jejich odchytávání jsem ale vyplašil něco mnohem zajímavějšího - asi deseticentimetrovou krevetu Palaemon serratus. Ta se běžně vyskytuje ve větších hloubkách (pod 2 m), takže jsem z jejího nalezení měl velkou radost. Vrátil jsem se pro ni vyzbrojen síťkou a dalšími nástroji, ale po půlhodinovém beznadějném snažení o její odchycení, kdy mi stále unikala mezi velké kameny náhle zmizela pravděpodobně na volnou vodu, kam se dostala úzkým „průplavem“ mezi skalami. Zklamaný a s nohama okousanýma od malých Palaemon elegans jsem se vydal zpět na pláž, ale zastavila mě další neobvykle velká kreveta. Sice už byla jen o málo větší než velké P.elegans, ale byla to zase mnou hledaná Palaemon serratus. Odchytil jsem ji celkem bez potíží a odnesl si ji s sebou.

Při zpáteční cestě jsme se zastavili v Portoferráio. Stmívalo se a na zdech okolo rozsvícených lamp jsme pozorovali mnoho gekonů zedních (Tarentola mauritanica) lovících naletující hmyz.

Následujícího dne jsme se vrátili na pláž Innamorata. Lovili jsme kambalky a ostnatce. Když jsem se vracel s jednou z kambalek, uviděl jsem sépii odpočívající pod kamenem. Bylo rozhodnuto o jejím osudu. Vrátil jsem se se dvěma úlovky na jedné harpuně. Můj otec se vrátil z lovu s hlaváčem, Petr Vavrys „přivedl“ kanice písmenkového zaháknutého na háčku s kouskem vlasce. Vlasec s háčkem našel ve vodě a kanice ulovil na návnadu z nějakého měkkýše.

Další den jsme na téže pláži ulovili další kyjovku s komenzálními garnáty uvnitř (naši poslední, protože večer jsme se od jednoho z domorodců dozvěděli, že je v Itálii chráněná). Nalovili jsme také mnoho platýsů a ostnatce. Pozoroval jsem i malou ropušnici (Scropaena sp.), bratr našel dvě vřeténky (r. Callionymus), malé ryby přizpůsobené životu na písčinách, dokonale splývající s povrchem. Já jsem jednu vřeténku nalezl zahrabanou spolu s ostnatcem. S Johanem Vavrysem jsme se vydali na vzdálenější stranu pláže. Platýsů a ostnatců tam bylo méně, ale brzy mě Johan s bratrem zavolali k mnohem zajímavější rybě - štítníkovi (čeleď Triglidae). Tato ryba má nádherně modře zbarvené široké prsní ploutve. Roztahuje je v nebezpečí a umožňují mu také krátký klouzavý let nad hladinou. Pomocí prvních tří paprsků ryba „chodí po dně“. Po vyfotografování štítníka jsme se vydali zpět. Narazili jsme ještě na dokonale maskovaného kraba r. Maja, který připomínal zbytky řas a dalších rostlin, které byly rozeseté po písčitém dně. Vždy, když se dal do pohybu, začala jej sledovat kambalka. Jejich společné putování jsem ukončil fotografováním, kterým jsem kambalku vyplašil.

Johan Vavrys se znovu vydal do vody a za chvíli už nám na harpuně přinášel chobotnici. Podařilo se jí ale uprchnout a po několika dalších pokusech o nabodnutí zmizela pod kameny. Při jejím hledání jsme byli sice neúspěšní, ale našli jsme zajímavou hadici (čeleď Ophiocomidae).

Po deváté hodině večer jsme se vypravili na pláž s čelovkami připravení podstoupit noční lov. Ve vodě jsme viděli mnoho spících ryb. Za chvíli už jsem se na pláž vracel s velkým kanicem duhovým. Další kořistí se stala parmice (Mullus sp.), asi 20 cm dlouhá ryba s nápadnými vousky, která vyhledává potravu u dna. Při poslední cestě ke skalám jsem si všiml černého stínu, který se mihl při okraji mého zorného pole. Za chvíli jsem našel chobotnici sedící na kameni. Nabodl jsem ji do jednoho z ramen, takže se po chvíli vytrhla. Ani Johan Vavrys ji nedokázal bezpečně zajistit a přes naši společnou snahu uprchla. Po neúspěchu jsem se alespoň pokusil nalézt zajímavé korýše. Podle světélkujících očí jsem našel jen další krevety čističe.

Další den jsme na pláži opět chytili několik ryb a můj otec přinesl malou chobotnici. Já, Johan a Bára Vavrysovi a můj bratr jsme se vypravili mezi ostrovy Gemini. V zátoce bylo mnoho velkých pyskounů a kaniců. Bratr viděl další velkou murénu. Ve štěrbině mezi kameny jsem vyfotil malou hadici. Když jsem se chystal vylézt z vody, bratr na mě zavolal, že vidí velkého kanice písmenkového, po chvíli informaci upravil: uviděl velkou chobotnici, která poblíž kanice vylezla zpod kamene. Připlaval jsem za ním a chobotnici vyfotil a následně ulovil.

Večer jsme snědli všechny ryby i chobotnice, jídelníček jsme obohatili ještě cípaly pyskatými, jejichž chuť je nepřekonatelná (doporučuji, snadno se seženou na rybích trzích po celém středomoří).

Další den jsme se pouze rekreačně potápěli. Došel mi film ve vodotěsném fotoaparátu a na přípravu případných úlovků už bychom neměli čas. Pozorovali jsme kněžíky, pyskouny a mnoho mladých sapínů síťkovaných (Chromis chromis), kteří plavou ve skupinkách okolo kamenů a září modrou barvou. Dospělí sapíni jsou nenápadní, ale také hojní. Mezi kameny jsem pozoroval mořana Diplodus sp.

V noci jsem se vydal na procházku mimo kemp a zaslechl stridulaci kobylčího samce. Vydal jsem se za ním a našel samici připomínající zbarvením velké saranče. Podobnou kobylku jsem viděl už na některé z dřívějších dovolených. Nalezením kobylky skončil pobyt na ostrově. Následující ráno jsme se vydali na zpáteční cestu.

Při zastávce v městečku Populonia jsem vyběhl do lesíku podívat se pod pár kamenů jen tak bez nádoby na odchyty. Mí rodiče se zatím nepozorovaně vytratili i s klíčky od auta, takže když jsem pod jedním z kamenů našel velkou stonožku rodu Scolopendra, nemohl jsem ji chytit. Při hledání dalších, už vybaven filmovkou jsem na razil jen na strašníka dalmatského. To byl už úplný konec biologické části dovolené, takže nezbývá než ukončit i tento článek a těšit se na příští léto.

Publikováno 14.08.2004